Aktuality archív
Černobílá barva
Odbarvit, či neodbarvit? To je to, oč tu běží. A teď nemluvíme o barvě vlasů vaší přítelkyně (ostatně to by bylo celkem zbytečné – stejně má víc porostu v nosních dirkách než na hlavě), ale o něčem podstatně důležitějším – o comicsu. Je fér, když nedáte čtenářům komplexní comics, ale vlastně z něj něco seberete? Když vysajete barvu? A odpověď zní – jak kdy. Někdy je to zločin hodný Usama Bin Ládina, někdy se nad tím dá přimhouřit oko a někdy si výrobci černobílé variace zaslouží Nobelovu cenu za kultůru.Pravda je taková, že barva v comicsu začala hrát výraznější roli teprve začátkem devadesátých let – s nástupem nakladatelství Image. Do té doby (nepočítáme-li umělečtější grafické novely) to byly tzv. „ploché barvy“, prostě něco, co byste dokázali udělat i vy s krabičkou pastelek a ožralí jak doga. Nějaké estetické měřítku se na ně nedalo uplatňovat. Ovšem o tak byla barva důležitá. Plnila totiž roli návnady na divákovy oči. Comics byl tehdy daleko víc záležitostí mladších čtenářů - takže aby je vydavatelství nalákala, musela jim nabídnout obrázky pěkně barevné. Nevím, možná je to díky psychologické masáži omalovánek, kterou jsme všichni podstoupili, ale člověk tak nějak automaticky považuje černobílé kresby za něco nedokonalého, něco, co sice může být fajn, ale musí se na tom ještě trochu zapracovat s fixama. Dokonce i ti největší rasisté se v krámech hlasitě dovolávají barevného comicsu a kolikrát já jsem slyšel nad skvělými černobílými comicsy tu hroznou větu „Jé, vono to ani neni barevný, to nechci!“. Když si ovšem odpustíte trochu toho diváckého pohodlí a luxusu, častokrát zjistíte, že některým comicsům sluší čb víc než tesla multikolor. Někdy, když se na kresby pozorně podíváte, zjistíte, že veselými barvami je často zalitá dokonalá kresba a v jednolitých plochách se ztrácejí podrobnosti a vycizelované detaily. A to se nemusí nutně týkat jen těch starých comicsů.
Dlouho jsem přemýšlel, který jiný umělecký obor se dá až takhle rozebrat na prvočinitele, kde člověk může nechat jen holý základ a klidně se dál kochat, jako je tomu u comicsu. Eliminujte text, eliminujte barvu – a máte jen a jen na kresbu. A vsadím se, že v ní najdete parádičky, které vám zalité kečupem barvy unikly. Kupříkladu oba kultovní booky Geofa Darrowa (Big Guy and Rusty the Boy Robot a Hard Boiled) vyšly ve speciálním vydání bez textu, bez barvy a zvětšené. Prostě tu není nic, co by vás rušilo od vychutnávání dokonalé darrowovské linky. Dokonce i Spawn, Fathom a Tomb Raider mají čas od času pro labužníky speciální čb verzi. Když o tom přemýšlím, tak tohle je vlastně takový malířův „directors cut“ – comics vyjde přesně tak, jak ho zamýšlel (tedy pokud si dělá inkera sám – jinak by to samozřejmě mělo vyjít jen v perokresbě – což ovšem taky někdy vychází).
Není náhodou, že nakladatelství Marvel teď vydává své klasické comicsy v černobílé podobě. Bez zalití bezvýraznou a primitivní barvnou totiž daleko víc vyniká kresba a čtenář si najednou uvědomá, jací byli ti chlápci jménem John Buscema, John Kubert a John Romita (senior), totální borci. Stejně tak to udělalo třeba nakladatelství Vertigo se svým Swamp Thingem, kdy ho začalo vydávat znovu, aniž by tentokrát prznilo dokonalou kresbu Stephena Bissettea či Ricka Veitche barevným humusem. Můžou si to dovolit. Paradoxně je barva s comicsem spojena tak těsně, že funguje, i když tam není. I v černobílém comicsu člověk vidí vlát Supermanův pláš? červeně, vidí zelené Hulkovy bicepsy, či červenomodrý Spideyho kostým.
Jasně, říkají si cynici mezi vámi, teď si honí triko a omlouvají své zčernobílení barevných comicsů a snaží se udělat ze záporu svou zásluhu. Jsem podle nich ten typ člověka, který vás nejdřív ojede, a zatímco si s pláčem natahujete trenýrky, vysvětluje vám, že tím, že vám roztáhnul řitní věneček, vám vlastně prokázal obrovskou službu, nebo? se vám teď bude mnohem líp vyměšovat. Neříkám, že tenhle článek je tu čistě náhodně, že nás zrovna tak napadlo – sakra, co jim říct něco o tom, jak je čb comics skvělý. Rozhodně je to obhajoba barevných comicsů, které jsem do černobílé převáděli, převádíme a převádět budeme. Ale je to obhajoba podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí a ani státní návladní Hamilton Burger by nad ní nemohl vznést žádnou námitku. Je jasné, že vydat černobílé takového Alexe Rosse, je zločin vyžadující trest smrti – ale pokud comics vypadá v čb stejně dobře jako v barvě - ne-li lépe - a výsledná cena je pak zhruba o takových třista korun nižší… jak se rozhodnete?
vloženo: 26.9.2002
